Média a My

Níže najdete naše galerie fotek z cest, samozřejmě také videa, články a cestopisy z Jižní Ameriky i Antarktidy, rozhovory v médiích, ať už se jedná o články v novinách anebo o vyprávění pro cestovatelský pořad v kabelové televizi. Nechte se inspirovat!

 VIDEA

Povídání o Antarktidě s Karlem Topičem na televizní stanici HD+


Povídání o Galapágách a Peru na televizní stanici HD+


Povídání o Machu Picchu s Karlem Topičem na televizní stanici HD+


FOTKY

Zde najdete výběry našich fotek řazeno dle kontinentu a jednotlivých zemí – klikněte zde. 

Fotky na kanálu YouTube:

YouTube fotogalerie – Galapágy

YouTube fotogalerie – Galapágy

YouTube fotogalerie – Velikonoční ostrov

YouTube fotogalerie – Jižní Amerika I.

YouTube fotogalerie – Jižní Amerika II.

YouTube fotogalerie – Bolívie

 NAŠE CESTOPISY – Jižní Amerika Viva Travel

 

Deník z Antarktidy

Den 1 – nalodění
Konečně přišel den kdy se jdu nalodit na expediční loď v přístavu nejjižnějšího města na světě Ushuaia v Argentině. Odpoledne jsou všichni pasažéři na lodi a my můžeme vyplout k břehům posledního kontinentu nedotčeného lidskou rukou, Antarktidě.
Naše loď patří mezi menší a má kapacitu asi 60 pasažérů a 20 členů posádky. Kabiny na lodi jsou velmi útulné, většinou jsou pro 2 osoby a k mému překvapení je zde hodně úložného prostoru na všechny naše věci. Přímo v kajutě máme také psací stůl, pohovku, umyvadlo a okýnko ven.
Po zabydlení se v teplé kabině následuje seznámení se s posádkou a přivítání na lodi. Všichni se chovají velmi přátelsky a na lodi se opravdu setkávají lidé z celého světa. Loď je původně ruská a tak i posádka je převážně ruská. Kromě posádky je tady asi 7 členný tým anglicky hovořících zaměstnanců, kteří se budou starat o naše pohodlí, odborné informace,vylodění na břeh apod. Loď má asi 7 podlaží a je relativně jednoduché se po ní pohybovat. Dnešní část plavby je velice klidná a tak není problém vyjít na jednu z venkovních plošin a vychutnávat si okolní zasněžené hory pomalu se vzdalujícího kontinentu Jižní Ameriky. Následuje bohatá večeře a poté se již jdeme uložit k první noci na lodi.

Den 2 – Drakeova pasáž
Probuzení nebylo nejlepší, protože se nikdo moc nevyspal, v noci jsme vpluli do známé Drakeovy pasáže a houpání lodi způsobilo neklidný spánek. Ti kdo si včera po večeři nevzali tabletku proti mořské nemoci raději ani nesnídali. Na to že Drakeova pasáž není z nejklidnějších jsem byl připraven a tak v pravidelných intervalech do sebe soukám tabletky, abych předešel nepříjemnému času na toaletách.
Cesta touto pasáží až k další pevnině trvá asi 2 dny. Po tyto dny je na programu odborný výklad o přírodě a zvířatech, která bychom měli vidět, dále promítání videa v konferenční místnosti a také nezbytné školení o bezpečnostních procedurách na lodi. Hned na začátku plavby jsme si tak vyzkoušeli cvičení pro evakuaci lodi do polárních záchranných člunů, které jsou celé uzavřeny, mají vlastní motor, zásobu jídla i vody na několik dnů.
Musím se přiznat, že kromě zmiňovaných instruktáží jsem většinu dne prospal unaven neustálým houpáním naší lodi.

Den 3 – Jižní Shetlandské ostrovy
Po klidné noci na moři hned člověka napadne, že tu nejhorší část Drakeovy pasáže má za sebou, ale omyl. Kolem snídaně se zvedly vlny a loď začala tancovat nejvíc od našeho vyplutí. Snídani jsem tím pádem víceméně vynechal a šel si vzít pilulku proti mořské nemoci a lehnout si. Pro upřesnění, nebylo to tak špatné, věřím že to může být daleko horší a záleží na každém jednotlivci jak to snáší.
Dnes večer bychom měli konečně dorazit k Jižním Shetlandským ostrovům, kde by se mělo zklidnit i moře a my bychom měli mít klidnou plavbu.
Na oběd už bylo všechno lepší a já se dobře najedl a vyrazil se podívat na kapitánský můstek odkud je nejlepší výhled. Vůbec mě překvapilo, jak je celá loď přístupná nám pasažérům, můžeme se jit podívat kamkoliv a sledovat ovládání lodi,navigaci apod.
Z můstku byl opravdu pěkný výhled na divoký oceán a masivní vlny které bezpečně proráží naše loď. Kromě velkého množství různých ptáků, z kterých poznávám jen albatrosy, jsme dnes viděli skákat ve vodě podél lodi i čtyři tučňáky. Objevit by se brzo měli i velryby.
Na lodi je mimo jiného k dispozici i sauna, takže se člověk může ze studeného počasí pěkně prohřát. Odpoledne už mají lidé fotky prvních ledovců. Následuje instruktáž o tom jak budeme postupovat následující den při vylodění na pevninu, doplněná o přednášku o jedinečnosti Antarktidy a zachování její čistoty.

Den 4 – Antarktida, první vylodění, tučňáci, tuleni a velryby
A konečně na pevninu! Již kolem 8 hodiny ráno jsme se teple se oblékli a naskákali do člunů směr Mikkelsen Harbour. Průvodce nás napřed povozil kolem ledovcových stěn a potom jsme již vystoupili na pevninu mezi hnízda tučňáků Gentoo. Byla jich tu celá kolonie roztroušena kolem vody a na kopci. Že jste mezi tučňáky bezpečně poznáte podle typického zápachu. K tučňákům můžete jít asi na 4 metry, ale tučňáci samotní to mohou porušit a tak když se člověk přikrčí často dojdou až na metr k Vám. Ke každému hnízdišti je pečlivě vyšlapaná cestička po které tučňáci chodí do moře pro potravu. V nedalekém jezírku někteří tučňáci nahánějí sami sebe a hrají si ve vodě. Když je venku jen kolem 4 stupňů tučňákům to nevadí, jejich peří jim poskytuje skvělou tepelnou izolaci. Po důkladné návštěvě tohoto místa a desítek skvělých fotek již spěcháme na oběd.
Z lodi již máme krásný výhled na sluncem ozářenou zátoku Curtis, která je plná ledových ker a plovoucích úlomků z ledovců. Nádherný den na Antarktidě. Po chvíli odpočinku máme ještě lepší výhled přímo z člunů kterými objíždíme celou zátoku, fotíme ledové kry a po chvíli zahlédneme ploutve velryby (Minke whale), která nám ale rychle zmizí. O kousek dál se na kusu ledu slunní tuleň. Z obřích ledovců se co chvíli odlomí větší či menší kus ledu a za hromového zvuku padá do vody. Pokračujeme v prohlídce a jednotlivé čluny si předávají zprávy o objevených zvířatech. Vidíme tak další tučňáky a o kousek dál máme také skvělý výhled na samičku sloního tuleně, jejíž velikost odpovídá jménu. Po několikahodinovém zážitku na člunu jsme zpět na lodi, která se vydává na cestu jižněji k dalším zajímavým místům. Zátoka Curtis je opravdu zážitkem a z kapitánského můstku máme opravdu nezapomenutelný výhled na krajinu plnou ledu za stále ještě slunečného počasí. Máme štěstí a před námi se objevuje velryba (Humpback whale) a náš kapitán úspěšně kormidluje v blízkosti velryby. Asi půl hodiny si tak celá loď prohlíží tohoto krásného živočicha všechny fotoaparáty jsou v akci. Po opravdu skvělé večeři následuje dokumentární film o místě na které se vypravíme následující den.

Den 5 – kempování na Antarktidě
Vzbudili jsme se do chladného dne, ale zato v krásné zátoce v Port Lockroy, kde se nachází jedna z nejstarších chat (stanice), kde již před mnoha desítkami let pobývali britští výzkumníci. Chata je dnes zrekonstruována a nachází se na krásném místě v zátoce obklopena hnízdy tučňáků. Dnes slouží jako muzeum jak tady žili lidé v minulém století a je zde taky funkční pošta, jediná na Antarktidě. A tak i většina z nás posílá pohledy a kupuje suvenýr z Antarktidy. Celé toto místo je obklopeno krásnými ledovci a vrcholky zasněžených hor a tak za pěkného počasí se je na co dívat.
Před plavbou si člověk mohl připlatit za extra aktivity jako jsou kajakování a horolezení. Pravidelně v určený čas se tak pasažéři rozdělí a jedna skupina vyráží kajakovat kolem ledovcového pobřeží a druhá skupina zase zdolávat blízké kopce či ledovcové vrcholy.
Kolem oběda vychází slunce a člověk si opět připadá jako v ráji. Všechno září neposkvrněnou bílou barvou a celý obrázek ještě vylepšuje velryba, která se líně potuluje v těsné blízkosti naší lodi, nádhera. Všichni lidé jsou na palubě a snaží se o nejlepší záběr, ke kterému je spousta možností. Poté se přesunujeme kanálem, který nabízí opět skvostné pohledy na okolní přírodu, na další místo naší plavby. Po cestě míjíme několik velryb, dokonce hejno asi 10 Minke velryb. Celé odpoledne máme krásné slunečné počasí a klidné moře.
V pozdním odpoledni přijíždíme k ostrovu Pleanau a přilehlá zátoka nabízí asi nejlepší pohled na ledové kry (icebergs) plovoucí ve vodě. Celá oblast působí jako vrakoviště odpadlých kusů ledu a celá zátoka je zaplněna ledovci. Později nasedáme na malé čluny a vyrážíme do těsné blízkosti ledových ker, každý kus má svůj osobitý tvar, barvu, velikost a s jasné zářícím sluncem vytvářejí nádhernou podívanou. Celá zátoka je obklopena vysokými štíty zasněžených hor a je těžké si vybrat kterým směrem je lepší podívaná. Nedílnou součástí celé scenérie jsou slunící se tuleni a tučňáci. Zážitkem bylo i to když se nedaleko našeho člunu objevilo asi 30 tučňáků v řadě vedle sebe a všichni najednou se vydali proti nám a vyskakovali z vody jako delfíni.
Po večeři, na základě krásného počasí a čisté oblohy, přišla další vzrušující část plavby a to kempování pod širým nebem na pevnině Antarktidy! Toto nocování je samozřejmě dobrovolné a minimálně polovina pasažérů nadšeně souhlasí. Opravdu skvělý zážitek uložit se do spacáku mezi hromady sněhu s výhledem na růžově ozářené kusy ledů a ledových ker. V naší těsné blízkosti se prochází zvědaví tučňáci Gentoo a opodál líně leží velký tuleň sloní. Slunce zapadá kolem půlnoci a nabízí neuvěřitelnou podívanou, na bílé Antarktidě je hra světla opravdu zážitkem. Na hvězdnou oblohu samozřejmě nedojde, protože úplná tma tady za celou noc nenastane ani jednou. Když se člověk dobře obleče a navrství než zaleze do spacáku, tak je zima lehce snesitelná. Spal jsem jako zabitý asi do 6 hodiny ráno kdy nás vzbudil hluk tučňáků. Probouzet se uprostřed bíle krajiny bude určitě patřit k mým největším zážitkům z této expedice.

Den 6 – polární výzkumná stanice a kolonie tučňáků
Zpět na lodi a po vydatné snídani se přesunujeme dále k jihu k Argentinským ostrovům a kotvíme poblíž ukrajinské výzkumné stanice Vernadsky. Před sebou máme další naprosto nádherný den s čistou jasně modrou oblohou. Jako obvykle se jednotlivé skupiny rozprchli z lodi k dalšímu programu. Navštívili jsme výzkumnou stanici, která byla velmi útulná a skvěle vybavená vším co si dovedete představit, výkonná kuchyň, posilovna, ordinace, bar (s velkou zásobou vodky), kulečník, sauna, pracoviště pro zkoumání ozónové díry a mnohé další. Posádka na stanici je velmi milá a ochotně nám ukazuje celou stanici. V další zátoce navštěvujeme původní chatu, která sloužila výzkumníkům ve čtyřicátých letech a vše je zde skvěle zachované. Výhled na okolní ledovce a hory je za jasného počasí famózní. Nedaleko chaty se povalují 2 druhy tuleňů (Weddell a Fure seals), kteří se námi nenechávají rozptylovat.
Odpoledne trávíme několik hodin na ostrově Petermann, kde se nachází mnoho kolonií tučňáků. K vidění byli tučňáci Gentoo a Adelie, Antarktičtí kormoráni, všichni v období rozmnožování rozloženi po okolních skalách. Je opravdu fascinující pozorovat život tučňáků z několika metrů, jak se starají o své vejce, jak si kamínek po kamínku budují své hnízdo anebo jak vyrážejí svou houpavou a legrační chůzí k moři pro potravu.
Večer je pro nás přichystáno malé překvapení v podobě grilovaní na zádi lodi a celá večeře je pojata jako párty, hraje hudba, nalévá se svařák, kolem dokola jsou švédské stoly a panuje skvělá atmosféra. Kuchaři se opravdu činí a tak máme skvělou večeři s výhledem na krásné ledovce a kolem lodi dokonce plave velryba. Lepší zakončení dne jsme si ani nemohli přát.

Den 7 – ledovce, ledové kry a plavání na Antarktidě
Přesunuli jsme se do zátoky Paradise, která je celá lemována strmými ledovcovými stěnami. Na člunech vyrážíme na prohlídku a fotíme světle modré bloky ledu, kterých je tady opravdu hodně. Dnes je potřeba se pořádně obléct a přidat vrstvu navíc, při zatažené obloze a foukajícím větru není těžké pocítit chlad místního podnebí. Následuje vylodění na pevnině a výšlap na jeden menší kopec odkud je nádherný výhled na celou oblast. Cestou dolů používáme přírodní skluzavky ve sněhu a všichni se dobře baví. Kolem oběda opět vykukuje slunce a my pokračujeme k ostrovu Cuverville.
Odpolední vylodění probíhá v nádherné zátoce ostrova Cuverville při nádherném slunečném počasí. Krém na obličej, batoh na záda a asi čtyři z nás vyrážejí na tůru na nejvyšší kopec na ostrově. Mezi koloniemi tučňáků a kopci sněhu šlapeme vzhůru a asi po hodině stojíme na vrcholu a máme asi nejhezčí výhled během celého pobytu na Antarktidě. Počasí je neskutečné a pohled na zasněžené hory, modrou oblohu, zátoku plnou do modra zbarvených ledových ker vytváří scenérii na kterou člověk nikdy nezapomene. Cestu dolů zvládáme velmi rychle, stačí se posadit na zadek a vytvořit si svou vlastní skluzavku směrem dolů.
Brzy po návratu lodi vedoucí skupiny vyhlásil koupání ve vodách Antarktidy pro ty otužilejší z nás. Slunečné počasí povzbuzuje k tomuto neobvyklému zážitku, ale teplota vody budí respekt, teploměr ukazuje 0° C. Nicméně člověk je tady možná jednou v životě a tak to beru z paluby ve 3. patře skokem rovnou do hlubin, asi nemusím popisovat jak studená voda byla, pár temp podél lodi a rychle na loď a do sauny. Všichni se skvěle bavili a zážitek stál za to.
Po večeři kapitán hlásí na obzoru kosatky, tento druh jsme ještě během plavby nepotkali, během dvaceti minut je celá velrybí rodinka (asi 5 kosatek) v těsné blízkosti lodi a při západu slunce nabízí opět neobyčejné pohledy na divokou přírodu Antarktidy. Ještě během večera se přesunujeme směrem na sever k ostrovu Deception.

Den 8 – Deception Island a obří tuleňi
Ráno jsme dopluli k ostrovu Deception, který je známý svou vulkanickou činností a je stále aktivní. Oblíbeným místem jsou tak černé pláže kde si můžete vyhloubit díru do písku a povalovat se v horké vodě, která je ohřívána horkou půdou. Kolem sebe máte výhled na zasněžené kopce a procházející se tučňáky.
Po obědě jsme se přesunuli o pár kilometrů dále k Elephant Point, kde nás čekalo poslední vylodění a pár hodin strávených na pevnině před tím než loď nabere směr zpět do Ushuaia. Musím říct, že jsem měl pocit že už mě nic nepřekvapí, ale poslední procházka stála opravdu za to. Několik pláží na kterých se povalovaly desítky obřích sloních tuleňů. Tito „drobečkové“ váží kolem 1 tuny a když se dali do pohybu bylo se na co dívat. Opravdu fantastický pohled na pláž obsypanou masivními zvířaty, která se válejí jeden přes druhého. Mezi nimi se opět procházejí tučňáci a my se procházíme jen pár metrů vedle nich.

Den 9 – 11 – cesta zpět
Cesta zpět do Argentiny přes Drakeovu pasáž. Na palubě probíhá ještě vysílání a prezentace různých programů či filmů. Teď je vhodný čas zrekapitulovat si v hlavě celé dobrodružství, které právě končí, anebo si prohlédnout spoustu nádherných fotek. O popularitě expedice na Antarktidu svědčí i fakt, že na lodi je několik lidí, kteří se sem vypravují opakovaně, jedná paní dokonce již po sedmé!
Celá plavba byla skvěle zorganizována, vše šlo tak jak bylo naplánováno, jídlo bylo výborné, posádka byla příjemná, průvodci byli skvělí od začátku do konce, nabídnutý program mě každý den mile překvapil a počasí bylo bonusem navíc.
Tento výlet na Antarktidu se tak stal neopakovatelným a výjimečným zážitkem, který těžko srovnávat s jiným místem na světě. Vřele doporučuji tuto expedici na poslední kontinent světa, který Vás prostě nemůže zklamat.

 

Do Argentiny se vždy rád vracím, je to země který má své kouzlo a při jedné návštěvě se projet najednou ani nedá. Tentokrát to byl docela krátký výlet.

Buenos Aires
Město přezdívané stará Paříž, město tanga a fotbalu, to je Buenos Aires. Toto město má několik zcela odlišných částí a tak i při své druhé návštěvě stále objevuji nepoznané místa a zajímavosti. Turisticky nejoblíbenější částí města je dělnická čtvrť La Boca, kde najdete uličky s pestrobarevnými baráčky a tango se tančí na každém rohu. Tato čtvrť společně se čtvrtí San Telmo je považována za místo kde Tango vzniklo a domácí jsou na to patřičně hrdí. Stejně tak jako na svůj fotbalový klub Boca Juniors, kde kdysi válel sám Maradona. Ve čtvrti San Telmo to nejvíce žije v neděli kdy jsou zde trhy a celá čtvrť je doslova obsypána turisty.
V centru města najdete oblíbené třídy plné obchodů, ve čtvrti Palermo Hollywood a Palermo Soho zase trendové obchůdky a stylové boutique hotely. Buenos Aires je město mnoha tváří, kde můžete najít atmosféru starobylé Paříže a stejně tak moderní čtvrtě plné stylových barů.
Po prozkoumání města jsem se vydal také na celodenní výlet do Uruguaje, historického městečka Colonia, které je vzdáleno jen asi hodinu jízdy trajektem z Buenos Aires. Starobylé uličky a historické domečky si získávají pravidelně velkou pozornost turistů.
Velmi oblíbeným výletem je přelet na vodopády Iguazu, na tento výlet Vám stačí pár dnů a můžete se na vlastní oči přesvědčit proč je tento komplex vodopádů považován za jeden z nejhezčích na světě. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že mne vodopády Iguazu uchvátili daleko více než slavné Niagary v USA. Toto místo jsem již navštívil v nedávné minulosti a tak má cesta pokračuje přeletem do Ohňové země, města Ushuaia.

Ushuaia
Na rozdíl od horkého Buenos Aires nás vítá studené, horské počasí a teplota uprostřed léta kolem 7 stupňů celsia. Ale pohled na zasněžené vrcholky hor odrážející se na hladině moře vše vynahrazuje. Vítete v nejjižnějším městě světa!
Menší městečko se svou osobitou atmosférou je obklopeno vrcholky hor a národními parky Patagonie. Již první den se přesvědčuji o tom, že počasí se tady mění každých 5 minut. Větším překvapením však bylo když v 10 hodin večer je stále ještě světlo a slunce teprve pomalu zapadá. Žádny div, že většina lidí zde večeří až kolem 9 hodiny večerní.
Následující volný den využívám k celodennímu výletu do nedalekého národního parku Tierra del Fuego. Sešla se příjemná skupinka lidí se kterou kajakujeme po řece až k Beaglovu kanálu, dále pak lodí na ostrov s tučnáky, navštěvujeme ranč prvních osadníků a výlet zakončujeme procházkou v krásné přírodě a úžasnými výhledy na národní park a jezera.
Moje cesta dále pokračuje lodí na Antarktidu, což je hlavní cíl mé návštěvy. O cestě na Antarktidu se dočtete vice v sekci článků o Antarktidě.

 

Plavba po Galapágách

Obří želvy, ještěři Iguana, modronozí ptáci Boobies, kolonie tuleňů a další úžasná zvířata tvoří jednu z nejlepších přírodních „safari“ na světě. Jedinečnost tohoto místa vytváří chování všech zvířat, která se vůbec nebojí lidí! Otvírá se Vám tak neskutečný zvířecí svět, který můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti a v jejich přirozeném prostředí!

Ostrovy Galapágy jsou součástí Ekvádoru a leží přibližně 1000 km západně od pevniny. Tato izolovanost umožnila vývoj specifických zvířecích druhů. Ostrovy proslavil známý vědec Charles Darwin, který zde rozvíjel svou teorii evoluce. Já jsem se na toto místo vydal během svého cestování po Jižní Americe.

Souostroví Galapágy je vulkanického původu a je tvořeno mnoha rozličnými ostrovy, proto je nejlepší formou poznávání několikadenní plavba na lodi. Ostrovy jsou většinou neobydlené, jsou ponechány svému přirozenému vývoji a současně pečlivě chráněny ekvádorskou vládou. Ostrovy Galapágy leží na rovníku a i díky tomu nabízí celoročně velmi dobré a teplé počasí.

Loď je pohodlná a posádka se stará o přípravu jídla a chod lodi. Dvakrát denně je na programu vylodění na některém z ostrovů a průvodce z lodi Vás provede po nejlepších místech, kde můžete pozorovat místní faunu a flóru. Téměř na každém z ostrovů můžete najít jiný zvířecí druh a každý den uvidíte něco neobyčejného, na ostrově Santa Cruz obří želvy, na ostrově Floriana prehistoricky vypadající skupiny ještěrů Iguana, na dalších ostrovech krásné pláže s koloniemi roztomilých tuleňů vedle kterých si můžete lehnout na pláž. Oblíbení jsou modronozí ptáci Boobies, kteří před Vámi budou tančit svůj obvyklý taneční rituál, bez ohledu na Vaši přítomnost. K mému překvapení na Galapágách nemají strach z lidí ani krabi, kteří v pestrých barevných kombinacích pobíhají kolem. V každém ročním období se na Galapágách něco děje, můžete tak být svědky kladení vejcí želvami nebo třeba líhně malých přírůstků Albatrosů. Nejoblíbenějšími a nejfotografovanějšími zvířaty jsou bezesporu tuleni, kteří se nahánějí po pláži ve snaze opanovat pláž, nebo svádějí závody ve vodě. Po čas celého výletu budete mít několik možností si s nimi zaplavat anebo při nejmenším si vedle nich lehnout na pláž s bílým pískem a být součásti jejich světa. Fotografování je povolené dle Vaši libosti, a tak si každý může odvézt spoustu nádherných snímků.

Byl jsem překvapen kolik zajímavých informací o divoké přírodě a praktických ukázek se nám po dobu této plavby dostalo. Nemám v oblibě hltat informace o životě zvířat, jejich původu apod., ale tady je vše založeno na vlastní zkušenosti s divokými zvířaty.

Velmi oblíbenou aktivitou je každodenní šnorchlování v moři (když program dovolí tak i dvakrát denně), kdy můžete pozorovat bohatý podmořský život, běžně můžete plavat s tuleni, s trochou štěstí budete také obklopeni hejnem delfínů, tak jako my! Za příplatek se můžete i potápět na několika vyhlášených místech, k vidění jsou „manta-rays“ nebo třeba žraloci kladivouni.

Ačkoliv Galapágy nepatří mezi levné destinace, vřele Vám tyto ostrovy doporučuji, protože podobné místo na světě nenajdete. Pokud jste milovníci pozorování zvířat ve volné přírodě a neobyčejných zážitků obecně, pak si toto dobrodružství nemůžete nechat ujít! Z mých vlastních zkušeností z cestování kolem světa hodnotím Galapágy a safari v Africe jako nejlepší zážitek z pozorování divoké přírody na světě.

Fakta:
– Galapágy patří oficiálně Ekvádoru
– Galapágy tvoří 18 větších ostrovů a dalších 40 maličkých
– Galapágy se nacházejících 1000 km od pevniny
– Galapágy jsou vulkanického původu a leží na rovníku
– nabízí se zde 4, 5 a 8 denní plavby (případně i program bez pobytu na lodi)

 

Inca Trail – Cesta Inků na Machu Picchu

Jste vyznavačem horské turistiky nebo jen máte rádi procházky v přírodě a toužíte po něčem neobvyklém? Tak čtěte dále o této výjimečné cestě v Peru, která Vás zavede do ztraceného města civilizace Inků, na Machu Picchu.

Tento trek (trek = tůra) je možná vůbec nejpopulárnějším trekem na celé planetě. Čím je tak zvláštní? Fakt, že Vás trek zavede na Machu Picchu je dostatečně silný, ale je tady více. Během této 4 denní tůry budete následovat stezku, kterou před 500 lety vybudovali sami Inkové a je to originální stezka, kterou se Inkové dostávali do městečka v horách Machu Picchu. Po cestě tudíž máte možnost obdivovat kromě krás hor také zachovalé ruiny staveb Inků, které jsou roztroušeny podél cesty. Můžete se tak lehce cítit jako zpátky v čase kdy tudy putovali indiáni a všechna tato obydlí byla funkční a plnila svůj účel.

A teď již k treku samotnému. Jedná se o 4 denní tůru po horách, kdy začínáte nedaleko města Cusco a končíte samozřejmě na mystickém Machu Picchu. Putujete skrze pohoří And a divokou přírodu, organizačně je vše dokonale připraveno a také hlídano Peruánskými úřady. Tento trek je velmi pečlivě chráněn, a to znamená, že se na něj nemůžete vydat sami. K jeho uskutečnění potřebujete jednak koupit povolení a také se dle přísných regulí musíte vydat na trek s průvodcem a nosiči. 3 noci strávené v horách probíhají formou kempování a to na vybraných místech, nic není ponecháno náhodě. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud chcete tento trek uskutečnit, musíte si zakoupit celý balíček (výlet) u cestovní kanceláře, která se prodejem těchto balíčků zabývá. Tím, že se jedná o nejpopulárnější trek světa s dokonalým zajištěním všech služeb, tak je samozřejmě vyšší i cena, která se za celý balíček pohybuje k 10.000 Kč za osobu. Jedná se však o úžasný zážitek a vynaložených peněz určitě nebudete litovat, protože budete mít zážitky do konce života. A co vše za své peníze dostanete? V ceně máte transfer od hotelu na začátek treku, anglicky hovořícího průvodce po celou dobu treku, nosiče kteří nesou stany a jídlo, všechny noclehy formou kempování, povolení na Inca Trail, veškeré jídla počas treku, vstupenku do areálu Machu Picchu a lístek na vlak z Machu Picchu zpět do Cusca. To znamená, že je o Vás postaráno od začátku až do konce, na začátku budete vyzvednuti z hotelu a po 4 dnech Vás tam také vrátí.

Ptáte se jak to vše probíhá na treku samotném? Příjemnou sránkou věci je, že Vy si můžete užívat čistě krás přírody, protože nosiči se starají téměř o vše. Nejenom že nesou stany a jídlo, ale nosiči také připravují všechna jídla a chystají stany. Jak to probíhá v praxi? Vy si nesete pouze svůj spacák a věci na převlečení. Nosiči Vás vždy předběhnou na cestě a počkají Vás na místě kde budete nocovat, než Vy se dostavíte na dané místo, tak nosiči jíž vačí večeři a Vaše stany jsou postaveny. Je úžasné jak místní borci dokážou rychle běhat po horách, a to s těžkými náklady na zádech. Pokud si chcete dopřát absolutního komfortu, tak je možnost si najmout si svého nosiče, který Vám odnese i Vaše osobní věci. Každý den je rozdělen do dvou sekcí a to dopolední a odpolední. Samořejmě Vás každý den čeká porce kilometrů, která se musí ujít, za tyto 4 dny je to asi 42 kilometrů. Samotné Machu Picchu leží ve výšce asi 2300 m.n.m. ale Vy budete během treku překonávat nejvyšší bod 4200 m.n.m, který se jmenuje sedlo Mrtvé ženy. Co se týká náročnosti celého treku, tak se nejedná o žádný extrém a běžně se zde vydávají starší lidé, nicméně průměrnou fyzickou zdatnost by měl mít každý, stačí být zvyklý se občas vydat na tůru do hor. Inca Trail se odehrává v malých skupinkách, většinou do 10 osob. V naší skupince byl také pán ve věku 73 let, který trek došel až do konce. Je nutné upozornit, že trek se dá vzdát jen běem prvního dne, jakmile se vydáte na druhý den tak již musíte ujít celý trek do konce. Jde se však pohodlným tempem a neustále máte asistenci průvodce, takže se jedná o skvělou procházku přírodou, při které máte vše zajištěno.

Účelem tohoto článku není Vám popisovat aktivity jednotlivých dnů, ale přiblížit atmosféru Cesty Inků a seznámit Vás s tím co můžete očekávat. Celý trek je velmi udržován a drtivou část cesty jdete v panenské přírodě pohoří And. Během cesty se Vám nabízejí překrásné výhledy na hory smaotné, bujné lesy anebo divoké potoky. Zpestřením jsou ruiny staveb inků zhruba 500 let staré, které si můžete prohlédnout a většina z nich je velmi zachovalá. Po cestě můžete potkat i pár domorodců, kteří stále žijí starodávným stylem života. 3 dny utečou jako voda a řtvrtý den Vás již čeká Machu Picchu. Brzy ráno se vyráži k tzv. Bráně slunce, odkud můžete pozorovat a východ slunce a zahlédnout poprvé Machu Picchu. Tep se Vám zvyšuje, jste již velmi blízko tomuto jedinečnému místu. Už jen sešup z kopce a ocitáte se nad posvátným Machu Picchu. Připadáte si jako ve filmu, vše máte jako na dlani. Další výhodou celého treku je to, že se k Machu Picchu dostanete jako jedni z prvních a máte tak náskok před davy turistů, kteří přijedou vlaky kolem 10 hodiny dopoledne. Mezitím Vy již vyrážíte s průvodcem na prohlídku tohoto ztraceného města Inků, které je vyhlášeno jako světová památka a jeden z novodobých divů světa. Toto městečko bylo objeveno až na začátku 20. Století badatelem, kterého zde zavedli místní lidé. Díky své poloze v horách toto městečko nikdy nebylo objeveno Špeněly a je tudíž zachovalé v celé své kráse. Tento den máte dostatek času na prohlídku a nasání atmosféry tohoto jedinečného místa, které má opravdu naprosto úžasnou polohu mezi štíty okolních hor. Pro ty aktivnější z Vás se ještě nabízí možnost zdolat přilehlý vedlejší kopec Huyanu Picchu, který je velmi strmý, nabízí však nádherný pohled na Machu Picchu ze strážní veže Inků. V podvečer Vás již čeká cesta zpět scénickým vlakem do města Cusco, kde si můžete v hlavě přehrát nevšední zížitky posledních dnů. Ještě jedno upozornění nakonec, tento trek má omezený počet míst (povolení) na každý den, tzn. Že si musíte své místo objednat s dostatečným předstihem, ideálně několik měsíců předem (2 měsíce minimum). Nezbývá než vřele doporučit tento trek a vydat se po stopách civilizace Inků…

 

Karibské pobřeží Kolumbie

Jaká je Kolumbie?
Při touze objevovat nové destinace jsem pomyslel na Kolumbii. Vždyť jsem o ní slýchával od svých přátel během života v Austrálii mnoho pochvalných slov a také mi vyvracely slova o tom, jak nebezpečná tato země může být. V Česku si každý pod Kolumbií vybaví drogy, drogové kartely, násilí a střelné zbraně. Stejně tak komentovali můj nápad také mí rodiče a velký zástup mých známých. Nicméně už jsem něco procestoval a mám zkušenosti z Jižní Ameriky, tudíž vím, že nic není tak horké jak se říká, takže hurá do Kolumbie. Tuto cestu jsem spojil s návštěvou mého oblíbeného Peru, kde se vždy oplatí zastavit. Příjemně naladěn pobytem v Peru jsem náhle seděl v letadle do Bogoty. Už samotné názvy míst, které jsem si vytyčil v Kolumbii, mi zněly v uších exoticky, no uznejte sami: Bogota, Santa Marta, Tayrona, Cartagena nebo Isla Margarita. V Kolumbii nás přivítalo nevlídné a deštivé počasí a Bogota je město jako každé jiné,velké a plné domů a silnic. Pozitivní bylo, že předem domluvený Kolumbijec čekal na svém místě. V Bogotě jsme se moc nezdrželi a po velmi zevrubné návštěvě jsme letecky pokračovali dále do exotičtější části země, na její samý sever pobřeží Karibiku.

Karibik v Santa Martě
Přiletěli jsme do Santa Marty, město nikterak zajímavé, pokud by ale nesousedilo údajně s nejhezčím národním parkem Kolumbie Tayrona NP. Pokud se podíváte na fotky, tak budete uchváceni nádhernými plážemi, hustou zelenou vegetací, prostě přírodní ráj na březích Karibiku. A tak i jsme se i my vydali do téhle oblasti, která turisticky ještě není nikterak zkažená. Ale pěkně od začátku, celá oblast se nachází poměrně nedaleko Venezuely a jak již bylo řečeno na jižních březích Karibiku. Po příletu jsme okamžitě registrovali tropické klima, horko a vlhký vzduch. Kolumbijskou atmosféru jsme začali nasávat v místní hromadné dopravě, kdy jsme se rozhodli využít levného autobusu z letiště do města. Místní kluci visející za jednu ruku z autobusu a lákající k nastoupení mne naladili na jižanskou notu. Záhy jsem zjistil, že najít anglicky mluvícího člověka nebude tak lehký úkol. Po menších útrapách jsme se dostali až k našemu hotelu, místní horko ve mně spolehlivě vzbuzovalo touhu se ubytovat a hned vyrazit na pláž se osvěžit. Byli jsme ubytováni v centru města Santa Marta, jen pět minut od pláží. Jaké však bylo zklamání z místních pláží! Kalná voda, nelákavé a prázdné pláže. Takže koupání se nekonalo a velké očekávání tropického ráje se rozplývalo. Zavděk jsem vzal místní bohatou nabídkou tropického ovoce, čerstvých džusů a jiných pokrmů.

Pláž a příroda v NP Tayrona
Hned druhý den jsme vyrazili směr Tayrona NP, ani zde nebyla žádná nabídka CK, a tak jsme vyrazili na vlastní pěst. Jak se dalo čekat, cesta byla dobrodružná, přesedání na různé autobusy, proplétání se místními trhy, gestikulace ve španělštině a naděje, že uvidíme pláže jako na těch fotkách z počítače. Po nějaké době jsme se dostali ke vstupní bráně do parku a vůbec nám nevadilo, že nás čekal lehčí trek k oněm plážím, procházka tropickým pralesem plným zvuků ptactva místních opic. Dali se zde najmout i koně, ale my si to chtěli vychutnat po svých. První pláž co jsme zahlédli, byla výrazně hezčí než ve městě. Okolní příroda hustého zeleného porostu, stromů a palem nás uklidňovala a navozovala tu pravou tropickou atmosféru. Pláží jsme prošli několik, některé byly průměrné jinak naopak zastrčené a moc hezké, lidí kolem pomálu. Civilizace zde mnoho nebylo a vládl zde klid, po cestě pár domorodých osad či turistického ubytování. Našim cílem byla ta nejhezčí pláž, kterou jsme znali z obrázků. Po asi dvou až třech hodinách chůze jsme ji dosáhli a já si s úlevou mohl říci: „Ano, je to tu krásné, ty obrázky nelhali.“ Čekali nás dvě pláže obklopené palmami, krásnými kamennými útesy, jemným pískem a teplou vodou. Tayrona je krásné místo, nenajdete zde zaběhlou infrastrukturu, skvělé služby, ale krásnou přírodu ano.

Za kulturou a historií do Cartageny
Přeskočím pár dnů a vyberu to, co stojí za povídaní. Naše další kroky vedly do vyhlášeného města na pobřeží, do Cartageny. Ano, slavné město Cartagena de Indias, které se kdysi bránilo pirátům a bylo významným městem již v dobách dávno minulých. Doprava do Cartageny, přes místní službu objednaných minibusů, nakonec fungovala spolehlivě. Hned na začátek musím říci, že Cartagena nezklamala! Je to nádherné město se skvělou atmosférou. Najdete zde vše, co si přejete! Moderní hotely přímo na plážích, atmosféru místních Kolumbijců a tradiční kulturu a krásnou historickou část města, obehnanou působivými hradbami. Jako něco navíc působí možnost výletů na blízké tropické ostrovy Islas Margaritas a jejich krásné pláže, které vybízejí ke koupání. Takový výlet lodí jsme také vyzkoušeli, vždyť jde o koupání v Karibiku! Ostrůvky byly krásné, voda měla pěknou blankytně modrou barvu, ale pro člověka, který má srovnání s plážemi z celého světa to nic nového nebylo a pláže z parku Tayrona byly o notný kus působivější a krásnější. Celý tento výlet a i ostrovy samotné jsou holt daleko komerčnější. Navštívit můžete mořské otevřené aquarium, pohovořit si s místními Kolumbijci nebo se jen povalovat po pláži. A zpět do historického centra Cartageny, které vřele doporučuji. Procházet se můžete křivolakými historickými uličkami, které jsou lemovány krásnými starobylými domy s dřevěnými balkóny a podloubími. Na jednom rohu Vás zaujmou nádherná historická vrata, na druhém zase balkón porostlý barevnými květy, jinde zůstanete stát při pohledu na krásný historický dvorek zdobený fontánou a bazénkem. Místy je to jako by se zastavil čas, kolem projíždí koňské povozy a z náměstíčka za rohem se ozývá tradiční hudba. Procházet se zde mohu celé hodiny a stále budu unesen místní atmosférou. Celé historické centrum je lemovanou hradbami z dávných dob, kdy se Cartagena musela bránit pirátům, dnes se po hradbách můžete procházet a užít si krásné výhledy na moře, třeba z jedné z kaváren či restaurací. Celé centrum žije a v uličkách potkáte turisty, místní obyvatele nebo pouliční prodejce, kteří Vám nabídnou typické klobouky, doutníky nebo něco dobrého k snědku. Výbornou atmosféru dokreslují statné Kolumbijky oděné do pestrobarevných šatů, které jako by tančily po ulicích s mísami ovoce na hlavách, tyto tmavé ženy skvěle zapadají do místního koloritu a vy cítíte, že jste v Kolumbii. My jsme se navíc trefili do místních oslav a na ulicích byly k vidění různé taneční show a hudební skupiny s tradičními nástroji a krásnými tanečnicemi. Po prohlídce historického centra už jen stačí si vybrat jednu z krásných místních restaurací, dá se říci, že snad každá z nich působí útulným dojmem a vytváří dokonalou atmosféru tohoto jižanského města. Lidé jsou milí a vstřícní, město je nabyté jakousi energií a v uličkách můžete cítit tu podmanivou vůni. Jednou větou Cartagena byla přesně to, co jsem čekal od Kolumbie – vůně, barvy, atmosféra.

Bahenní koupel v sopce Lodo Totumo
Celý pobyt v Kolumbii jsme zakončili netradičním výletem k takové menší bahenní sopce. Jak jinak nazvat asi 30 metrový bahenní kopec, z jehož nitra a z hloubky více než 100 m je vytláčeno ven teplé ozdravné bahno plné minerálů, ve kterém se můžete doslova koupat a válet. Toto místo leží na kraji jezera, daleko od města Cartagena, nedaleko jsou jen vesničky a příroda, takže máme možnost poznat další tvář Kolumbie. Samotná procedura koupání se v bahnu je docela vtipná. Každý jde do plavek a po hliněné malé „sopce“ jde až na její vrchol. Na vrcholu je v nitru „sopky“ vytvořen jakýsi bazének o velikosti asi 16 metrů čtverečních, ve kterém se lidé koupou. Ono slovo „koupou“ není asi správný výraz, ponoříte se do bahna a jakoby se vznášíte, protože pod sebou nemáte žádné dno, o které se můžete opřít. Je to zvláštní ale pod Vámi je minimálně 100 metrů tekutého bahna. Žádné strachy, bahno je tak husté, že Vás udržuje na hladině a každý Váš pohyb připomíná pohyb kosmonauta ve vesmíru. Máchat se tam můžete dostatečně dlouho, legrační pocit i pohled je na těla po vylezení z kráteru ven, bahno se drží všude, člověk je jako bahenní mumie. Očista pak probíhá ve vedlejším jezeře. Žádné velké zázemí, sprchy a šatny nečekejte, stále jsme v Kolumbii. Ale to vůbec nevadí, jezero je mělké a voda je příjemně teplá. Vedle Vás nastoupí místní dívky a ženy a začnou z Vás (za menší finanční obnos) bahno smývat. Vůbec nevadilo, že začalo pršet, i tak to byl skvělý a velmi netradiční zážitek, který každému doporučuji. Sečteno podtrženo, viděl jsem z Kolumbie jen pár míst, ale Kolumbie je krásná země, která má svou atmosféru a stojí za to navštívit, každý si zde může najít to své a odnese si jen ty nejlepší zážitky.